Záporné úroky už i v Česku. Jak na ně vyzrát?

Pandemie koronaviru má obrovské dopady nejen co se týče zdraví lidí po celém světě, ale významně ovlivňuje také ekonomickou situaci států, firem i obyčejných lidí. Dlužníci se smějí a střadatelé pláčou.

Záporné výnosy z dluhopisů

Na světovém trhu s dluhopisy se na konci loňského roku obchodovaly bondy se záporným výnosem v neuvěřitelném objemu 18,4 bilionu dolarů. Drtivou většinu z nich tvoří státní dluhopisy, v menší míře se ale jedná také o korporátní bondy. Kdo a proč dluhopisy se záporným výnosem kupuje? Jedná se především o centrální banky v čele Evropskou centrální bankou (ECB), která skrze nákupy dluhopisů zemí eurozóny dodává na trh obrovské objemy likvidity a snaží se tak podpořit zotavení evropských ekonomik sužovaných pandemií COVID-19. S rostoucími objemy těchto odkupů roste cena těchto dluhopisů a zároveň klesá jejich výnos. Všechny krátkodobé státní dluhopisy zemí eurozóny tak aktuálně nesou záporný výnos včetně zemí jako je Itálie, Řecko, Španělsko nebo Portugalsko, které patří v evropské devatenáctce k těm nejvíce zadluženým. Předtím, než v roce 2011 začala ECB dluhopisy těchto zemí nakupovat, se jejich výnosy dostaly na nové rekordy, kdy například desetileté portugalské dluhopisy přinášely výnos převyšující 13 % p.a.

Na trhu státních dluhopisů, ale i na trhu bondů vydávaných velkými korporacemi tedy již dávno neplatí klasická poučka, že výše výnosu z investice odráží podstupované riziko. A bohužel se nejedná o jedinou část finančního trhu, na které dochází k jeho pokřivení.

Je libo hypotéku s nulovým úrokem na 20 let?

Dalším nástrojem, který centrální banky hojně využívají, pokud potřebují podpořit či opětovně nastartovat ekonomický růst, je snížení úrokových sazeb. I tohoto nástroje využily centrální banky po celém světě v boji s negativními ekonomickými dopady koronaviru. V posledních letech se však staly módou záporné úrokové sazby, přičemž pandemie COVID-19 tento problém ještě více prohloubila. Do záporu nebo ještě většího záporu než dříve posunuly kvůli koronaviru svou základní sazbu například centrální banky Japonska (-0,1 %) nebo Švýcarska (-0,75 %). Již od roku 2012 je v záporu také základní úroková sazba dánské centrální banky. Od základních úrokových sazeb stanovených centrálními bankami se přitom odvíjí tržní úrokové sazby v ekonomice. A tak se není čemu divit, že dánská banka Nordea aktuálně nabízí svým klientům hypotéku s nulovým úrokem a fixací na 20 let. Nejde přitom o ojedinělou nabídku. Hypotéku se stejnými parametry připravují i dánské banky Jyske a Totalkredit a následovat by je mohla také největší dánská banka Danske Bank.

Němečtí spotřebitelé mohli dokonce dostat zaplaceno za to, že si půjčí, když tamní internetové úvěrové platformy loni nabízely možnost získat spotřebitelský úvěr s úrokem minus 0,3 až minus 0,4 %.

Zatímco dlužníci se mohou radovat, střadatelům zůstávají jen oči pro pláč, protože jsou stále častěji bankami za svou spořivost trestáni. Záporné úrokové sazby z vkladů od určité hranice již zavedly vybrané banky v Německu nebo Švýcarsku.

Záporné sazby i v Česku

Česká národní banka zatím k vyhlášení záporných sazeb nepřistoupila a v nejbližší době se k tomu zřejmě ani nechystá (dvoutýdenní repo sazba aktuálně činí 0,25 %). Je však potřeba si uvědomit, že kvůli vysoké inflaci, kterou má naše země jednu z nejvyšších v celé Evropské unii, jsou reálné úrokové sazby záporné i v České republice. Listopadová míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen činila 2,7 %. Průměrná inflace za prvních jedenáct měsíců loňského roku pak činí dokonce 3,2 %. Průměrná úroková sazba hypotéky se aktuálně pohybuje pod 2 % p.a., zatímco průměrná úroková sazba na bankovním spořicím účtu aktuálně činí okolo 0,4 % p.a. Po odečtení míry inflace se tedy dostáváme na záporné reálné úrokové sazby jak u hypotečních úvěrů, tak u bankovních vkladů – zde reálně přijdeme za rok o více než 2 procenta z našich úspor.

Lékem na záporné sazby jsou investice

V hypotetickém případě, kdy by stávající podmínky na trhu zůstaly neměnné po dobu dalších 25 let, pak bychom za tuto dobu při uložení našich úspor na spořicím účtu v bance přišli téměř o polovinu z nich. Naopak v případě, že bychom volné prostředky investovali s výnosem 6 % p.a., pak za 25 let investovanou částku více než zdvojnásobíme. Výsledná částka získaná po 25 letech investování je tak čtyřnásobně větší než částka získaná uložením prostředků na spořicím účtu, jak je to vidět i na následujícím grafu. Tento zjednodušující příklad navíc nepředpokládá pravidelné přikládání drobných částek k počátečnímu vkladu resp. investici, které je však v praxi zcela běžné. V takovém případě by byl rozdíl mezi reálným zhodnocením prostředků na spořicím účtu a investovaných prostředků po 25 letech ještě výraznější.

Srovnání vývoje reálného zhodnocení vkladu 100.000 Kč na spořicím účtu s výnosem 0,41 % p.a. a investice ve výši 100.000 Kč s výnosem 6 % p.a. za podmínek konstantní inflace ve výši 2,7 % p.a. po dobu 25 let

Zdroj: www.finparada.cz, Český statistický úřad, vlastní výpočty autora článku

Jediným možným způsobem, jak dosáhnout zhodnocení našich financí nad úrovní inflace, je  investovat je do aktiv, jejichž hodnota s rostoucí inflací roste. K těm nejvíce oblíbeným patří v současné době nemovitosti. Investice do domu nebo bytu je bezpečná už jen z toho důvodu, že v Česku poptávka po domech a bytech dlouhodobě převyšuje nabídku a tak jejich cena v delším časovém horizontu vždy poroste.

Zdaleka ne každý investor ale disponuje dostatečnými finančními prostředky k tomu, aby si mohl investiční nemovitost pořídit. Tento fakt je možné elegantně vyřešit tím, že budeme investovat do nemovitostí nepřímo. Příkladem takové investice jsou například investice do úvěrů zajištěných nemovitostmi, kdy je možné investovat i po malých částkách bez jakýchkoliv poplatků i bez administrativy spojené se správou nemovitosti.